Radechov

Obsah

Radechov

Ves Radechov, německy Radigau, leží v mělké kotlině v nadmořské výšce 338 metrů n.m. Na jižní straně je Radonický vrch (411 m n.m.), na starých mapách a donedávna označovaný jako Svatá hora nebo Schmattahora. Na něj navazuje směrem jihozápadním Radechovský les s pozoruhodným přírodními útvarem Ra-dechovské skály (433 m n.m.). Toto místo s dvacetimetrovými skalními stěnami má německý název Czebischer Berg, Czibische. V hlubokém romantickém údolí protéká potok Dubá, vytékající z vodní nádrže Sedlec. Část vody potoku Dubá je vedena v potrubí jižně od Radonic a Vilémova až k Račeticím, kde se větví na východní trasu račetickou a severní trasu do Pětipsů.

Na jejím pravém břehu jsou při severním okraji lesa skalní stěny se zvláštními dutinami válcovitého tvaru, lidově nazývané trpasličí díry, skalky skřítků nebo pernice (Czeischke Löcher, Pfeifensack, Zwerglöcher). Tyto přírodní útvary vznikly v sopečných tufech na několika místech Doupovských hor; kromě místa u Radechova jsou rovněž na Černém vrchu u Kotviny, na Jezerní hoře u Mikulovic, na Úhošti, na Nedílu u Suchého Dolu aj.

K jejich původu je několik teorií: podle jedné vytvořil otvory unikající plyn při chladnutí sopečné lávy, podle jiných názorů má jít o pozůstatky kmenů stromů, které byly zality žhavým magmatem, jiní v nich spatřují dílo lidských rukou a dávají je do souvislosti s důlní činností a lidová tvořivost v nich spatřuje díla skřítků permoníků, kteří zde hlídají poklady země. Váží se k nim některé pověsti a báchorky, které jsou podle Bernaua „jedinými památkami lidových pověstí někdejších obyvatel".

Také pro zkomoleninu původního českého názvu Svatá hora zatím není uspokojivé vysvětlení. Dovolil bych si vyslovit hypotézu, že název vrchu může mít souvislost s místem přechodného pobytu cisterciáckých mnichů v Mašťově, kteří se zde zdrželi pouhých šest let (1191-1197). Dosud se nepodařilo uspokojivě zodpovědět, kde jejich provizorní klášteřík byl. Hůrka nad Radechovem splňuje, zdá se, všechny požadavky kladené na místo založení: vzdálenost od sídel, blízkost vodního zdroje. Právě po úbočí a přes Svatou horu probíhá od nepaměti hranice mezi vintířovským a mašťovským panstvím. Není znám žádný jiný důvod k pojmenování „Svatý".

Radechov stojí na staré obchodní cestě a má dávné osídlení. Potvrdil to zcela nedávno archeologický záchranný výzkum, který se prováděl v Radechově v létě roku 1993 v souvislosti s výstavbou vodovodu. Ukázal, že na pravém břehu Liboce, v polích východně od dnešního mostu, byly nalezeny doklady o osídlení jak v době nejstarší - v pozdní době kamenné (asi 4 až 2 tisíce let před naším letopočtem), lak v místech dnešní návsi v blízkosti rybníčku osídlení v pozdní době hradištní (mezi 11. stoletím a první polovinou 13. století). Nalezené úlomky keramiky a jejich výzdoba ukazují na vysokou úroveň a dokazují vysoký standard obyvatel středověkého Radechova.
Jméno osady Radechov je uváděno v Zemských deskách XIV. 214 již roku 1395. Vzniklo jako označení dvora Radocha nebo Radecha - přídavné jméno Radechův. Německý název Radigau se objevuje až v pozemkové knize Kumicx v r. 1619.

Radechov - dům čp. 10, kde žila do r. 1945 sochařka G. Waldertová.

První písemná zpráva o Radechovu pochází až z roku 1360 a týká se soudu rytíře Sobotky z Radechova, který byl obviněn, že ukradl obilí. Dalšími držiteli Radechova byli páni Žďárští ze Ždáru v Doupovských horách, Milhostové z Mašťova, páni z Deštnice a Očedělic. Mnoho podrobností se o držitelích Radechova neví.

V roce 1447 byla část vsi připojena k vintířovskému panství, ale několik podílů zůstávalo i nadále v majetku panství ve Vojníně. K definitivnímu připojení k Vintířovu došlo až v roce 1547 za Albrechta Šlika. V pramenech je uváděno, že v té době vybíral na cestě k Radechovu mýtné; místní název „Na mýtě" se v místech cesty po hrázi někdejšího rybníka zachovalo až do našeho století. Od té doby jsou jeho osudy spojeny s Vintířovem, jehož součástí se stal.

Kaplička po levé straně silnice z Radonic do Radechova. Obnovena r. 1991.

Berní rula z roku 1654 uvádí, že Radikov (míněn Radechov) má „rolí dobrý, luk na mále", 15 domů, v nichž sídlí pět velkých sedláků (Banckl, Simon, Walter, Hintschman, Glatz), dva chalupníci (Friedman a Siegmundt) a sedm domů je obecních. Na bohatství obce ukazuje i počet 12 potahů, 9 krav, 18 jalových dobytčat, 13 ovcí a 51 sviní. Z řemesel je tu jen krejčí a švec. Vrchnosti patří mlýn s dvěma náhony a velký rybník pod vsí.

V období II. světové války byl i v Radechově tábor pro válečné zajatce: 16 Francouzů bylo ubytováno v domě čp. 1. Většinou pracovali u místních sedláků nebo na dole Františka u Radonic. Na radechovském hřbitově, který se nacházel asi v polovině cesty z Radechova do Radonic po levé straně, byl pohřben jeden francouzský zajatec z tábora ve Žďově čp. 6, který tam spáchal sebevraždu oběšením. Po válce byl francouzskými úřady a rodinou exhumován a převezen do své vlasti.

Pietní místo na bývalém radechovském hřbitově, upraveno v r. 1991.

Z původní vsi zbylo po mnoha demolicích a požáru hospodářských budov jen torzo. Zmizela kaplička na návsi. Stará stavení opravují především chalupáři a navracejí tak osadě alespoň něco z původních půvabů. Nepoužívána pozvolna zarostla cestička podél potoka, po níž se chodívalo na procházky do Radechova a zpátky. Před několika roky se začalo s její obnovou. Oblíbeným cílem častých vycházek jsou v okolí Radechova tři místa: stoletý dub na potoku Liboc mezi Radechovem a Vojnínem. V romantické úžlabině se pěkně sedí u táborového ohně, spí pod širákem s občasným vykoupáním v tůňkách potoka. Druhé místo jsou trpasličí díry v údolí Dubé a překvapen zůstává každý z krásy romantických skal nad nimi, které by tu nikdo nečekal.

Vývoj osídlení a počtů domů: